Navigace

Obsah

Územněsprávní zařazení

 

Bělá patřila od r. 1855 do obvodu správy okresního komisariátu Polička. Po Mnichovském diktátu připadla DEUTSCH BIELAU k tzv. Sudetské župě, nově vytvořenému správnímu  celku(LANDKREIS) se sídlem ve Svitavách. Po porážce Německa byla v roce 1945 všechnaúzemí vrácena do stavu k 29.9.1938. 


 

Bělá patřila v letech k okresu:

1850 – 1855    - Litomyšl
1855 – 1938    - Polička
1938 – 1945    - Svitavy
1945 – 1949    - Polička
od roku 1949   - Svitavy

Do r. 1960 jsme byli kraj Brněnský,
od r. 1961 Východočeský – sídlo Hradec Králové,
od r. 2001 Pardubický – sídlo Pardubice.

Od 2.1.2002 je obec součástí mikroregionu Brněnec ( Brněnec,Bělá nad Svit., Banín, Bohuňov, Chrastavec, Lavičné, Rozhraní, Rudná, Študlov, Vítějeves, Želivsko )


 Počet obyvatel

 V roce 1676 měla Bělá 275 obyvatel.
V roce 1842        - 144 domů          -   860 obyvatel
V roce 1880        - 163 domů          - 1160 obyvatel z toho 1046 Němců
V roce 1910        - 169 domů          - 1259 obyvatel
V roce 1921        - 177 domů          - 1098 obyvatel z toho 900 Němců.
V roce 1930        - 207 domů          - 1159 obyvatel z toho 847 Němců.
V roce 1939        - 225 domů          - 1040 obyvatel
V k 31.12.1945   - 225 domů          -   897 obyvatel
V květnu 1947                                 -   653 obyvatel
Odsunuto bylo 326 Němců,nepočítaje mezitím narozené,zemřelé,odstěhované,padlé a zajaté.
V roce 1994           - 179 domů        -   500 obyvatel.
V roce 2003                                      -   477 obyvatel.
V roce 2004           -  194 domů        -   481 obyvatel
V roce 2005           -  194  domů   ( veřejnosti slouží 12 budov,40 k rekreaci  a 4 chaty )   


V roce 1900 měla Bělá 1225 obyvatel, v roce 2000  472 obyvatel.
Poslední sčítání lidu proběhlo v roce 2001.


Výstavba domů:
1842 – 1880  19 domů,1880-1910 4 domy,1910-1930 43 domů( hlavně Nová Amerika),1931-sokolovna čp.212,1932 –spořitelna čp.215,1933-34 továrna Schubert čp.220,1937 továrna Kirschbaumčp.89.

Číslování domů skončilo u rodinných domků u čp.244 a přidělují se volná čísla.

V roce 1945 bylo v obci 225 domů.Poslední čp.225 byl dům osídlený rodinou Lidmilových.První dům postavený po 2.sv.válce v obci byl dům rodiny Petra a Alžběty Janků čp.226.V dalších letech bylo postaveno do roku 2000 20 domů.

 
Rozvoj obce po roce 1945.

Po odsunu německých obyvatel z obce do Německa došlo k postupnému osídlení opuštěných usedlostí a rodinných domků. Přišly sem celé rodiny s dětmi a mladí lidé z českých vesnic. Na statcích se pokračovalo v hospodaření, továrny dostaly správce, dál byly v provozu i některé živnosti. Zlom nastal po roce 1948 a v 50. letech.Živnosti přešly pod okresní podnik služeb,spotřební družstva aj. Zakládáním družstev zaniklo soukromé hospodaření a rozvojem státních podniků i živnosti. Obec měla postupem času 1 obchod, 1 pohostinství s řeznictvím.

Instaloval se místní rozhlas, který nahradil bubeníka Škrance.

V roce 1951  se začalo promítat v kině v čp. 89. Kino bylo vybudováno ze tkalcovské dílny. Konaly se tu různé kulturní akce,besedy a oslavy.Počátkem 80. let 20. století s rozšířením majitelů televizních přijímačů kino pro malý zájem zaniklo.

Podporován byl rozvoj Zemědělských družstev.Postavena byla bytovka čp.228 pro členy JZD.

K největšímu rozvoji obce došlo v 70. letech 20. století, kdy byly opraveny cesty v obci, rozšířena mateřská škola, postavena nová požární zbrojnice, regulován potok, opravena základní škola, postaveny autobusové čekárny, z rybníka byla vybudována požární nádrž, která byla hojně využívána i ke koupání. Zemědělské družstvo postavilo nové středisko živočišné výroby. Vyměněno bylo el. vedení a postaveny betonové sloupy, opraveno venkovní osvětlení, instaloval se nový místní rozhlas, ve třech etapách byl v obci zaveden vodovod. Na akcích se podíleli brigádami místní občané.V letech  1961 – 2000 bylo  v obci postaveno 20 domů (čp.226 – 244 a čp.40).     

V roce 1976 byla Bělá nad Svitavou sloučena s obcemi Lavičné a Banín a vytvořila se integrovaná obec Lavičné. Národní výbor měl sídlo v Lavičném v budově bývalé školy. Finanční prostředky se dělily mezi tři obce.

Po revoluci v roce 1989 proběhly demokratické volby do Obecního zastupitelstva. V obci působily 3 strany: Komunistická strana Československa, Československá strana sociální a Československá strana lidová a Občanské forum. Starostou byl zvolen Pavel SULKE. Obec se opět osamostatnila. Znovu začaly vznikat živnosti. Mezi prvními to byl obchůdek Jiřího Jílka v čp. 89, Salon Jany Havlů v čp. 150, doprava a prodej uhlí Sulke Pavel čp. 235, dílna Ing. Stanislava Peterky na montáž el. Součástek čp.213, dále pak autodoprava pana Procházky čp. 240, pohostinství a výroba uzenin p. Bednáře ze Svojanova v čp.48, obchod paní Zavadilové Jaroslavy v čp. 60, prodej galanterie a drogistického zboží pana Josefa Havlíčka v čp. 89, ze skladu obilí v továrně čp.220 u Základní školy restaurace Jitřenka manželů Küfhaberových, ubytování pro zahraniční hosty poskytuje ve své chatě Jaroš Josef z čp. 188. Pod lipami byl otevřen jako pohostinství Kiosek Milanem Trobokem. Postupem času byla založena stavební firma Ing. Martina Alexy, natěračské a malířské práce poskytoval Fikr Ladislav z čp. 230.

V roce 1995 byl starostou obce zvolen Jílek Jiří. Pracuje jako neuvolněný starosta, tj. při zaměstnání. Místostarostou byl zvolen Havlů Václav. Společně se zastupitelstvem řešili ekologii obce, zajistili vypracování urnanistické studie. Obec byla plynofikována, položen byl kabel TELECOMU, a tak může mít každá domácnost telefon. Udržována jsou veřejná prostranství obecním zaměstnancem. K tomu je zakoupena potřebná technika.

Obec je od roku 2.1.2002 členem mikroregionu Brněnec.

Starostovi Jiřímu Jílkovi vyslovili občané důvěru i ve volbách v roce 2002.


Kultura

V 50. letech 20. století založilo několik místních občanů divadelní spolek a sehráli několik divadelních her (např. Čapkovu Matku, Tajovského Ženský zákon, Divou Báru B. Němcové). Hostovali tu taneční i divadelní soubory. Tradicí bylo pořádání „Kácení máje“. Každý rok chodili o „Ostatcích“ maškary. Pro děti byl připravován „Dětský den“. V čp. 190 se pravidelně hrálo loutkové divadlo (p. Alois Zeman).

Od roku 1973 začal v obci působit Sbor pro občanské záležitosti. Do života byl přivítán každý nově narozený občánek obce. Zasílány byly gratulace k životním jubileům a ke kulatinám dostává jubilant dárkový balíček.

Od r. 2004 je možné provádět sňatky ve Společenském centru.

Dlouhou dobu od r. 1951 bylo v obci kino v čp. 89. Teprve počátkem 80. let zaniklo. V kině se konaly besídky dětí z mateřské a základní školy, besedy a kulturní akce.

V roce 2003 se podařilo zastupitelstvu získat prostředky z evropského fondu SAPARD na rekonstrukci domu čp. 89. Splnil se tak padesátiletý sen občanů obce mít důstojné kulturní zařízení. Dům se přeměnil na Společenské centrum. V přízemí má knihovnu, veřejný internet, velký sál ke konání kulturních akcí, schůzí, přednášek a koncertů. Konají se tu svatební obřady a svatební hostiny. Lze tu připravit občerstvení. V poschodí byly vybudovány 2 byty 3 + KK a 1 garsonka. Projektantem akce byla projekční kancelář

Ing.arch. Haralda Čadílka z Brna. Hlavním dodavatelem bylo s. r. o. VÝSTAVBA/S Ing. Leoš Podsedník. Celkové náklady činily 5,3 mil. Kč. Provoz byl zahájen 3. 10. 2003.

Od roku 1999 byla otevřena na Obecním úřadě hudební škola PhDr. Boženy Küfhaberové Ph.D. Také tu začala výuka anglického jazyka. V restauraci „Jitřenka“, pod lipami čp.220, na benefičních koncertech v kostele, předváděli žáci hudební školy výsledky své práce jak zpěvem, tak i hrou na hudební nástroje.

Každoročně se tradičně koná pod Lipami pálení ohně na mistra Jana Husa. Hostují turůzné country skupiny. Opět se konají vánoční koncerty hudební školy a Mikulášská nadílka.

Ve Bělé se narodil 3.8.1923 malíř Hubert Heger. Zemřel 14. 4. 1987 v ZEITZU v Německu. Některé jeho práce byly vystaveny v roce 1996 v Moravské Třebové.

U kostela se  nachází socha Jana Nepomuka z roku 1768. V místním kostele se nachází freska, jejíž autorkou je Irmgarda Langová z Brněnce z roku 1932. Hlavní Oltář maloval malíř Josef Scheiwl.

Do této oblasti patří i historické památky a pomníky obětí 1. a 2.světové války.

U kostela byl postaven pomník obětem l..světové válkyz roku 1921.Bohužel skleněná deska se jmény obětí byla zničena.Ze Bělé padlo na frontě  46 mužů.

Na místním hřbitově je hrob ruského parašutisty ubitého u obce Banín za 2. světové války Ivana Banděreva.Po 60letech jsme se díky dokumentu zpracovaného poslankyní parlamentu ĆR Jitkou Gruntovou,že se jedná  o radistu 4.ukrajinského frontu ,člena výsadku Jána Majera ,který byl vysazen z 25. na 26.4.1945 mezi Březovou nad Svit. a Banínem.Ivan Banděrev si při seskoku zlomil nohu,byl nalezen a ubit příslušníky Volksturmu z Banína a údajné snad živý pohřben.Jeho ostatky byly 28.10.1947 převezeny a uloženy do hrobu na místním hřbitově ve Bělé nad svit.Ohledání po exhumaci provedl MUDr.Lopour Josef.Na hrob Ivana banděreva byl kladen vždy při výrocí osvobození od fašismu na 9.5. věnec.Jeho památku sem jezdil uctívat i jeho spolubojovník Alois Kuřitka z Dolní Loučky.Díky němu byla na hrob umístěna tabulka s jeho jménem.Pátralo se i na Ukrajině v okolí Mukačeva,kde se údajně narodil.Příbuzní nebyli nalezeni.nyní již víme,že Ivan Banděrev byl 19-21 let starý.Byl svobodný,studoval Obchodní akademii  a v armádě měl hodnost seržanta.

Na místním hřbitově bylo pohřebeno v hromadném hrobu 42 Židů, kteří zemřeli při přepravě z Polska do Schindlerovy továrny v Brněnci.Pohřbeni byli za márnicí,po osvobození byli exhumováni a pohřbeni vzadu na hřbitově. 7. 3. 1994 byl hrob upraven. 9. 3. 1994 se promítal ve Svitavách film Schindlerův seznam. V té době byly aktuální návštěvy zahraničních televizí v obci a našli se i očití svědkové převozu mrtvých Židů.U hrobu je umístěna pamětní deska.

V dolní části obce „Amerika“ se nachází skalní útvar „Čertovy díry“. Chodba se prý táhne až pod kostel v Baníně. Název vznikl dle pověsti o tanci chtivé děvečky, která by tancovala i s čertem. Ten ji z tancovačky unesl do těchto míst. V blízkosti se nacházela jeskyně zvaná TUNA LUCHNEI. V ní se za 30tileté války schovávali před Švédy místní osadníci. Název vznikl podle jména krávy, na kterou volali Tuna Luchnei (krávo pojď do díry). Pamětníci v ní byli v 30. letech minulého století. Jeskyně se sesula. Také tu měl údajně propadnout jeden z Daubků ze mlýna Brněnec. Pověst o Švédské krávě byla zpracována literárně a je německy psaná uložena v muzeu v Mor. Třebové.

 

Zdroje:

Roman Deml – Stručný nástin historie obce Bělá
Jan Kopecký – 330 let textilní tradice Vlněna Brněnec
Výpisky z archivů použité při výstavbě o historii Bělé uspořádané mládežníky (asi rok 1973)
Vzpomínky pamětníků: Škrancové Pavlíny, Škraňkové Olgy a Hlavenkové Blanky
Kronika Bělé nad Svitavou
Stanislav Konečný – Poličsko (2005)
Výsadek Majer – Jitka Gruntová (2005)

Zpracovala: Korbářová Anna - kronikářka obce Bělá nad Svitavou v únoru 2006..