Navigace

Obsah

Historie budov v obci

 

Statek Německá Bělá – „ZÁMEČEK“.

 

 Statek Německá Bělá – „ZÁMEČEK“.

Statek střídal často majitele. V roce 1557 bylo Svojanovské panství rozděleno mezi syny Václava Žehušického, Hertvíka a Jana na dva díly.

Bělá měla v té době 39 osadníků. Měla kostel, vrchnostenský les zvaný „Bělovský“. 13 osadníků patřilo k Limberskému podílu, 26 ke Korouhevské části. Limberský podíl představoval 86 prutů polí, Korouhevský 220 prutů polí (1 prut = 1,51 ha). Zbytek majetku se nacházel v majetku Šimona Kraczera z Schönberka. Ten zřídil ve Bělé poplužní dvůr, který spolu s Vítějevsí, Brněncem, Zářečím, Chrastavcem a Půlpecnem tvořily samostatný velkostatek. Zavedl chov ovcí a zásobil vlnou valchy na řece Svitavě. Doma se předlo a tkalčilo. V roce 1583 byly při prodeji Banína s poplužním dvorem Nová Bělá (Lavičné), Česká Dlouhá ponechány Václavem z Hustiňan a spojeny v samostatný velkostatek. Zde končí společné osady Bělé se Svojanovem. V 18. století se Bělá stala samostatným zemsko-deskovým statkem. Do roku 1809 patřila rodu DESFOURS-WALDERODE. Pak jej koupili BARTENSTEINOVÉ. Soudí se, že někdejší zámek ve Bělé byl postaven v polovině 18. století Františkem Desfours Walderode na místě staršího sídla. Jednalo se o jednoduchou  patrovou budovu stojící uprostřed vesnice ve východní části areálu poplužního dvora, jihozápadně od kostela. Fasáda a interiéry byly upraveny po r.1809 Emanuelem svobodným pánem z Bartensteinu. Od roku 1883 sloužila budova jako obydlí správce dvora a jeho zaměstnanců. 19. 7. 1863 bylo prodáno panství Německá Bělá 23 věřitelům (20 z Německé Bělé, 1 z Nové Bělé, 1 z Karle a 1 z Brněnce- více v majitelé Bělé nad Svit.). 9. 7. 1883 je vlastnické právo na panství Německá Bělá zaknihováno Císařsko-královskému privátnímu fondu, který tento majetek získal pravděpodobně v dražbě. V roce 1918 byl statek převzat Správou státních lesů a statků. Císařsko-královský fond opět spojil německo-bělské panství s panstvím bysterským a stává se majetkem Československé republiky. Patřil k němu pivovar, zahrada a parčík s rybníkem.

   Po roce 1918 byl přestaven i zámek a sloužil k obytným účelům až do roku 1952 kdy 13.8. byl zcela zničen požárem po zásahu blesku při letní bouřce. Zůstala jen část hospodářských budov a jedna budova s byty.Státní statek (ČSSS) převzalo v roce 1974 Jednotné zemědělské družstvo. Statek tehdy obhospodařoval 200 ha půdy. V roce 1988 byla provedena demolice budovy s byty a zbytku chlévů. Tím čp. 2 zaniklo.

 

Škola

Zmínka o škole v obci s kantorem je již z roku 1676,kdy byl prováděn přehled majetku církví. Od roku 1744 byla zavedena v Rakousku-Uhersku povinná školní docházka.Obec měla školu za kostelem.Není doloženo zda zde byla před rokem 1800.Měla jednu třídu.Druhá třída byla zřízena ve velké světnici statku čp. 13.Tato budova je zachována, opravena a slouží k rekreaci rodiny z Brna.

 

Škola

Škola

 

Nákres Obecní školy z roku 1880 učitele Antona Jandla rodáka z Německé Bělé,který zde učil 52 roků,t.j. do roku 1886 kdy byla postavena nová škola.

(Küche –kuchyň,Stall-chlév,Gang-chodba,Lilienbeet-záhon lílií,Gemüsse-zeleninový záhon)

 

historie

V čp.13 se nacházela druhá třída staré školy.Dříve to byl velký statek, který se po prodeji rozdělil na dvě části.

 

Nová škola z r.1886
Nová škola z r.1886

 

Škola po opravě.
Škola po opravě.

 

Obec řešila situaci školy a pro novou budovu Obecní školy hledala místo.Navržena byla i zahrada proti čp.150.Nakonec byla stará škola zbourána a postavena tu byla budova v moderním stylu,která měla v poschodí tři třídy.Základní kámen má letopočet 1886..Po dobu výstavby byla výuka přesunuta do čp.7 (je zbouráno).Výuka byla v německém jazyce,poněvadž tu žilo německé obyvatelstvo.

V roce 1910 po otevření Měšťanské školy ve Březové nad Svit.odešlo ze školy asi 20 žáků a výuka probíhala ve dvou třídách.V přízemí byla v době 2.sv.války zřízena školní jídelna,zaveden vodovod.

   Po vyhlášení Československé republiky v roce 1918 usilovala česká menšina v obci o českou školu.Ta byla otevřena v roce 1920 ve statku-„zámečku“.Chodilo sem asi 20 žáků.V roce 1938 po zabrání Sudet Německem byla uzavřena.

         Po 2 sv. válce byly v Obecní škole tři třídy s pěti ročníky a 3 učitelskými místy. V budově školy byl zřízen byt  pro ředitele školy.Děti chodily na obědy do školní jídelny v přízemí čp.190(Český dům).Škola prošla vnitřními i venkovními opravami,také dostala nové vybavení.

Počet žáků postupně klesal a výuka byla ve dvou třídách.Třetí sloužila jako tělocvična.Byla sem také přemístěna do přízemí do prostor po učitelském bytu školní jídelna.Byla tu i školní družina s vychovatelkou.

         Pro nízký počet žáků byla škola v roce 2004 uzavřena. Základní škola byla v té době dvoutřídní se dvěma učiteli, družinou a vlastní kuchyní s jídelnou.

Za dobu svého trvání připravili učitelé do života a pro další studium několik generací.Každý si zapamatoval toho svého učitele.Patřil k nim jistě ředitel školy Stanislav Ducháček.K nejdéle učícím učitelkám po 2.sv. válce patřily Marie Doležalová z Hlásnice u Svojanova a Helena Vorbová z Vítějevsi.Prožily tu celý svůj učitelský život.Poslední ředitelkou byla Dagmar Svobodová z Vítějevsi.

 

Mateřská škola
 

Mateřská škola byla dříve v prostorách „Zámečku”ve státním statku.Chodily sem převážně děti jeho zaměstnanců .Vchod do budovy byl ze zadní strany z cesty k rodinným domkům a zemědělským usedlostem.Dle pamětnice Janků Alžběty z čp.226 tu byly dohromady až do odsunu německých obyvatel společně české i německé děti.Pamatuje si českou učitelku Gerišerovou,která sem přišla s rodinou po válce a také měla v „Zámečku“ byt.Byla tu jedna velká třída.Na oběd chodily děti domů. Zámeček v srpnu 1952 vyhořel.Národní výbor přestěhoval rodinu učitelky Gerišerové z vyhořelé části statku do dvojdomku čp.214.Dvojdomek byl postaven v letech 1931-32 bratry Selinkovými.Po jejich odsunu do Německa byl domek osídlen dle Františka Práška z čp.165 nějaký čas dvěmi českými rodinami( jedna rodina se odstěhovala do části obce „Amerika“,druhá mimo  obec). Jako konfiskovaný majetek byl dvojdomek převeden dle rozhodnutí z 18.11.1950  na Čsl.stát – Místní národní výbor Bělá.Kolem domku byla prostorná zahrada se 120 ovocnými stromy,tedy vhodné prostředí pro mateřskou školu.Kronika mateřské školy začíná zápisem ze školního roku 1953/54: “1.září byla po půlroční přestávce opět otevřena mateřská škola.Je v samostatné budově.Má pěknou světlou a velkou hernu a i ostatní místnosti jsou světlé.Kolem školy je zahrada.Provoz školy bude normální,na oběd budou chodit děti domů.“ Učitelka Gerišerová se ze školky po čase odstěhovala.Budova prošla mnoha vnitřními i  venkovní opravami.Vybavena byla za pomoci JZD zahrada průlezkami,kolotočem,brouzdalištěm atd.Aktivně přispívali i rodiče brigádami.

V roce 1967 byl nejvyšší příspěvek na celodenní stravování v mateřské škole 4,- Kč,nejnižší 0,50 Kč.Děti z romských rodin stravování neplatily.

Zájem o umístění dětí se zvyšoval a tak bylo přistoupeno v roce 1975 k přístavbě mateřské školy.Provoz byl přemístěn do základní školy.15.10.1977 byla mateřská škola opět slavnostně otevřena.Chodilo sem 41 dětí.Nejvíce dětí bylo v roce 1983/84 51.Učily tu tehdy dokonce 4 učitelky.V dalších létech postupně dětí ubývalo,ale provoz se nezastavil.Dojížděly sem děti z Vítějevsi a Lavičného.Byla nově vybavena kuchyň nábytkem i spotřebiči.Zahrada byla upravena tak,aby splňovala požadavky na bezpečnost a hygienu.

 

Kostel

Kostel

Kostel Všech svatých původně z roku  1437, který je dominantou obce, nechal vystavět František Jan Nepomuk, hrabě z Walderode z Eckhausenu v letech 1751 – 1767 na místě bývalého kostela,který byl zbořen za |Třicetileté války.Z překladu z „Farní kroniky Bělé nad Svitavou“(Deutsch Bielau ),který provedl v r.1906 Zdeněk Wirth se dovídáme.,že kostel Všech Svatých byl filiální do Svojanova do r.1863,pak byl spravován Františkány z Moravské Třebové a potom patřil do Vítějevsi.Od roku 1720 je farní.Roku 1677 měl stříbrný kalich,kamennou křtitelnici a 4 zvony.V roce 1751 začal stavět nový kostel svým nákladem hrabě František Jan Nepomuk z Walderode z Eckhausenu,ale stavba byla roku 1756 zastavena.Teprve roku 1767 byly dostavěny věže.Kostel je barokní zděná budova,orientovaná,s křížovou lodí a dvěma věžemi,omítnutá.Stěny hladké,zakulacené.Nad soklem široké líseny nesou římsu kolem otvorů chambrany.Nad okapní římsou v západním průčelí zdvihají se po stranách věže o něco z líce stěny vystupující.Mají římsu nad středy stran obloukem vypjatou a jsou kryty komolým jehlanem.V průčelí je v ose portál s pravoúhlým rámem pískovcovým a volutovým klenákem,nad ním okno.Mezi věžemi dozadu ustouplý štít,ukončený segmentovým sanktusovým nástavcem. se soškou p.Marie.Kostel je kryt břidlicovou valbou  se sanktusem.Kněžiště 11.10 m dlouhé,6.25 m Široké,uzavřeno třemi boky a zaklenuto valeně.Tři okna segmentem sklenutá.Na jihu přiléhá klenutá sakristie.Oblouk triumfální,polokruhový.Loď křížová 18.45 m dlouhá,8.15 m široká jest ploše na rákos kryta a osvětlena šesti okny.Kruchta v patře má mírný oblouk.Oblouky spočívají na pilafech.Tolik překlad  Zd.Wirtha.

Z nejstarší farní matriky z roku 1670(uložené asi ve farním archivu ) je vidět kdo byl prvním katolickým duchovním správcem německobělské farnosti.Byl to Basilius Šimický(Schimizky) profes řádu Cyriaků u sv.kříže v Praze. (ORDINIS Cyriaci Praga at Sanetam Crucem profesorus).Není známo zda tu zemřel nebo byl přeložen.                                                                                                           Přičiněním faráře Františka Zikana (1750-1779) byl starný německobělský kostel zbořen a postaven zdejší farní kostel jak bylo již dříve uvedeno.Přispěl k tomu i z vlastního jmění.Dal postavit kazatelnu v kostele a za přispění mlynáře Gabera z Radiměře v roce 1768           sochu sv.Jana Nepomuckého a zasloužil se o povýšení německobělské administratury n

 

farnost a byla napsána zakládací listina fary.Zajímavostí je,že se staral o 262 nemocných a raněných Chorvatů při Pruské válce v r.1758.

Před kostelem stojí dva kříže – jeden kamenný z roku 1811(dle farní kroniky bal 17.6.1895 posvěcen za misionářský),druhý byl opraven v roce 1895 a je opatřen mramorovou pamětní deskou s věnováním paní Cecilie Dvořákové z Bernu a její dcery Sofie.Poblíž vchodu do Sakristie se nachází socha sv.Jana Nepomuckého z r.1768.Opravena byla v roce 1816.Je na ní chronographicon ,který při součtu římských číslic dává letopočet 1816.Kolem kostela byl hřbitov.Po nařízení císaře Josefa II. z 23.8.1781 bylo nutné řešit z důvodů hygienických nové místo pro hřbitov mimo obec.U kostela protéká potok a byla tu spodní voda.Pozemek pro nový hřbitov věnovala ze svého pole rodina Rohatschova z čp.87.Nový hřbitov byl vysvěcen 7.8.1881 církevním hodnostářem z poličky.Kamenný kříž uprostřed hřbitova daroval kameník z Brněnce Lang.

Hlavní oltář maloval ak.malíř z Prahy Josef Scheiwl.Také maloval obrazy křížové cesty a kazatelnu.Práce byly objednány v r.1874 a dodány v r.1878.                Stavbou                         Obecní školy v roce 1886 se snížila silnice mezi školou a hřbitovní zdí kolem kostela.Dle farní kroniky se tu již více než 8 let nepohřbívalo.Obecní zastupitelstvo se zavázalo provést zbourání zdi na vlastní náklady a hřbitovní zeď opět postavit.Zařizoval se i interiér kostela.V r.1895 byly v Tyrolsku u Ferd.Stuflessera socha Srdce páně a socha Panny Marie.Jejich svěcení se konalo pro nevhodné počasí až třetí neděli po Velikonocích a slavnostně byly sochy přeneseny do kostela družičkami a mládenci.Na tuto neděli připadá též výročí přenesení sochy bolestné Matky Boží z podlesí do německobělského kostela.

 17.6.1895 byl rovněž posvěcen kamenný kříž před kostelem za misionární.V roce 1898 věnovala kostelu obraz pro postní dobu paní Emílie Botschková z čp.125.Namaloval ho farář z Rohozné Eduard Neuman,malíř známý svými pracemi i mimo českou zemi.Na obraze je Spasitel na kříži a pod ním stojící Matka páně,sv.Jan a Máří Magdalena.Je to obraz veliký a postavy na něm jsou lidské velikosti.Olakoval také hlavní  obraz Všech svatých,který trpěl vlhkým prostředím kostela.

V roce 1900 byly u obou postranních oltářů nahrazeny prohnilé dřevěné stupně stupni kamennými.Kamenná obruba je z Bohuňova,dlažba z Brna.V roce 190l darovala paní Františka Langová 100 K na zakoupení nový svícnů pro kostel.Při přidání  82 K bylo zakoupeno 12 svícnů od firmy Samassa v Lublani.V tomtéž roce nechal místní kaplan Josef Hladký na svoji památku zhotovit u firmy Škarda v Brně barevné okno dvou patronů zpovědních – sv.Jana Nepomuckého a sv.Jana Sankandra.Dar byl též oslavou 20.století.Okno bylo zasazeno do zdi kostela 18.4.1902.V roce 1903 obdržel kostel od Spolku ustavičného se klanění nejsvětější svátosti novou monstranci.Drahokamy pocházejí z odkazu hraběnky Kristiny Schönbernovy.V roce 1902 věnoval kostelu dvě malovaná okna rytíř z Daubků majitel parního mlýna v Brněnci.Okna byla opět dodána firmou Škarda z Brna.Jedno okno je s výjevem sv.Josefa a Panny Marie a druhé na epištolské straně se sv.Jiřím a sv.Annou.Na obou oknech je věnování a znak rodiny Daubků mlýnské kolo,ryby a větvička z dubu.V roce 1905 byl ze sbírky zakoupen pro kostel Betlém u firmy Synové Petra Bušky v Sychrově za 350 K.Vystaven byl vždy na Mariánském oltáři v době vánoc.V roce 1907 byl získán pro kostel třetí kalich.Jeden z kalichů pochází údajně z Vítějevsi.V roce 1909se počátkem února rozvodnil Bělský potok a poškodil zdi farních budov.Při této povodni přišel o život Jan Červený,dělník při dráze,který chtěl navštívit své děti v Lavičném.V roce 1911 věnoval kostelu věčnou lampu František Müller od fy Nedoma v Olomouci.

Po vypuknutí 1.světové války nařídilo ministerstvo války v roce 1916 odevzdání 2/3 váhy zvonů v diecesi.Z Německé Bělé to byly 3 zvony.Poledníček,umíráček(na tom byl reliéf sv.Prokopa,Petra a Pavla) a velký zvon.Cena za 1 kg byla 4,- K.Poledníček vážil 60 kg avelký zvon 400 kg.Peníze vyplacené pojišťovnou byly uloženy na zvláštním fondu na pořízení

nových zvonů.

V roce 1923 byly odstraněna zeď kolem kostela a nahrazena dřevěným plotem.V této  době tu již od roku 1921 stál pomník věnovaný obětem 1.sv.války obcí Německá Bělá. se jmény 46 padlých místních můžů.

Velká oprava kostela proběhla v letech 1931 – 1935.Dle vyprávění paní Olgy Škraňkové roz.Grimmerové bylo lešení v kostele již v roce 1928,t.j. v době kdy ji rodiče křtili.Bylo tu zbudováno el.osvětlení,opraven hlavní oltář,křížová cesta,lustry( dle vyprávění paní Škrancové Pavly roz.Kobzové velký lustr darovala rodina Jandlova z čp.77)Malby na stěnách provedl ak.malíř Daněk z Letovic.Varhany opravila firma Karel Čapek z Poličky v roce 1932.Provedeno bylo seřízení zvonů,položena nová podlaha,natřeny lavice,zakoupeny církevní prapory.Opravu obrazu Panny Marie provedl malíř Ambra ze Březové nad Svit.Pro Mariánský oltář a boční oltář byly pořízeny nové pokrývky.Vysazeny byly další lípy.V roce 1932 byl uspořádán v sokolovna katolický výlet a výtěžek byl věnován na opravu kostela.Účinkoval tu i divadelní soubor z Lavičného. V roce 1932 odlil zvon do sanktusové věžičky Rudolf Perner ze Suchého Vrbného z Českých Budějovic.Zdarma namalovala            pro kostel v roce 1932 fresku zobrazující Alžbětu Duryňskou rozdávající chléb chudým lidem

a v roce 1934 obraz o Nazaretu slečna Irmgard Langová z Brněnce.V roce 1935 opravil hodiny na věži místní zámečník Sauer.Opět ukazovaly čas.

V roce 1938 byla rozdělena farnost na dvě části.Vítějeves(česká obec) připadla Svojanovu.O letech 1938 – 1945 nejsou v kronice zápisy.Působil tu farář Skácha Karel,který byl odsunut v květnu 1945 do Německa kde za 3 roky po operaci štítné žlázy zemřel.V roce 1947 byl vrácen z Německa a zavěšen zvon z roku 1665(farní kronika),jinde 1516,dle administrátora Ladislava Kovaříka z 15.století.Po roce 1945 byly v kostele prováděny pouze ty nejnutnější opravy.Nové okapové žlaby (1949),oprava varhan a instalace ventilátoru(1951),nové modřínové stupně k oltáři (1954),do sakristie zakoupena nová modřínová skříň(1957),opravena omítky uvnitř v presbytáři a hlavní lodi (1959-60),položeno nové el.vedení a umístěno 6 reflektorů(1960),opraveny rámy obrazů Křížové cesty(1960),postavena přepážka ze dřeva a skla u vchodu(1962),oplechovány 3 věže a šifrová krytiny nahrazena eternitem(1969),na celém kostele  odstraněna a dána nová omítka a natřeny věže(1971),odstraněna dřevěná podlaha v kostele a nahrazena dlaždicemi a zavedeno el.topení pod lavicemi (1972),instalace provizorního oltáře spolu s ambónem (1978),nátěr věží (1994),oprava varhan(1995).V roce 2001 bylo díky benefičním koncertům místní hudební školy a konzervatoří organizovaných PhDr.Boženou Küfhaberovou Ph.D.možné získat finanční prostředky a dle návrhu Ing.arch. Haralda Čadílka zhotovit bránu u vchodu do kostela.Bránu vykoval místní farník Jiljí Prudil z čp.56.V roce 2002 byly získány sbírkou,benefičními koncerty a příspěvkem Obecního úřadu Bělá nad Svit. prostředky na opravu el. instalace v kostele.Organizátory akce byli PhDr.Küfhaberová Božena Ph.D.,pan farář Odvárka,Ing.arch.Harald Čadílek z Brna a místní farníci.Celkem bylo uskutečněno do roku 2005 8 koncertu a získáno 60 tis.Kč.

 

Fara

Stará Pamětní kniha uložená ve farním archivu psaná latinsky r.1670 farářem Františkem Cikánem (ZIKAN) uvádí,že zdejší  fara je prý jednou z nejstarších v zemi.Neuvádí se tam ale kde stála.Zda při kostele ve Vítějevsi nebo v Německé Bělé.Píše o tom také dějepisec Balbín.

Dějinami fary se zabýval i MUDr.Josef Lopour z Vítějevsi.Někteří tvrdí,že tato nejstarší fara stála při Vítějevském kostele poněvadž velký zvon má uveden letopočet 1504 a německobělský 1665.Ve Vítějevsi byl také dům zvaný „fara“.Naproti tomu říkají  druzí,že fara stála při německobělském kostele a že farní dům stál na místě kde je farská stodola (již zbouraná) a farský sklep a že tuto faru stihl osud úplného zničení za husitských válek.Také prý je nepochybné,že celá tato krajina se přiklonila k husitské pravděpodobně pikartské sektě (Čeští bratří).Na kostele ve Vítějevsi je znázorněn kalich.(Zdroj Zd.Wirth:Umělecké památky Čech – vydáno v r.1957 v Praze).

O postavení nové fary se zasloužili administrátoři Daniel Dittrich(ve NB 1720-1737),Václav Richter(v NB 1737-1750) a František Zikan( v NB 1750-1779).Věnovali na stavbu mnoho prostředků z vlastního jmění.Farář Jan Falge ( v NB 1792 -1802) se postaral o stavbu chléva a nad ním sýpky.Katecheta František Kincel ( v NB 1808-1820) dosáhl toho,že byla postavena nová farská stodola,v horním patře fary zřízeny (1810) dvě pohostinské místnosti a strop jídelny byl pobit palachem.V roce 1838 měla německobělská farnost 2.200 katolických

křesťanů,5 Židů a 2 nekatolíky.Patřily k ní vesnice Německá Bělá,Brněnec,Zářečí,Vítějeves,

Chrastavec a Půlpecen.

V roce 1842 měla Německá Bělá 144 domů a 860 duší.

V roce 1858 měla Německá Bělá 149 domů a 937 duší.

V roce 1894 byla střecha fary pokryta břidlicí.V roce 1860 byla opravena spodní část fary –předsíň,kuchyň.Provedeny byly i opravy v patře.

V roce 1852 se zde konala oslava 100.výročí farnosti.U sochy sv.Jana Nepomuckého vysadily školní děti okrasné stromy.

Faráři dostávali od vrchnosti deputát jako pivo,pšenici,žito,ječmen,hrách,solené máslo,velikonočního beránka,dřevo,letní setbu,zimní osetí,farské pole mělo 30 korců.

Farní kronika je ve většině psaná německy kurentem a obtížně čitelným písmem.

V roce 1948 byla v kuchyni položena nová palubová podlaha,opravena špatná omítka a z chléva zřízena garáž pro auto.

V roce 1952 byl do přízemí zaveden do státního statku vodovod,zřízena koupelna a soc.zařízení.Vodovod byl dlouhý 97 m.

V roce 1968 byla omítnuta farní budova a v roce 1976 zavedena nová el.instalace.V roce 1989 byla fara napojena na obecní vodovod  a sociální zařízení,koupelna a kuchyň zřízeny v prvním patře.Z jedné přízemní místnosti byla zřízena garáž s výjezdem na silnici.Instalována byla akumulační kamna pro místnost k bydlení a kancelář.V roce 1990 byla upravena dolní místnost na zimní kapli.V letech 1991-2 byly vyměněny okapové žlaby.Zbourána je i farská stodola.V roce 2001 byla vyměněna okna.V roce 2006 byla opravena poloviny střechy fary – čelní část a strana do dvora dostaly novou krytinu a měděné oplechování.

 

Historie Německobělské farnosti.

Vysokým presidiálním dekretem z 31.8.1835 č.5952 bylo nařízeno aby počínaje 1.1.1836 v každém městečku a každém významném místě,ve farních a světských osadách byla založena a dále vedena PAMĚTNÍ KNIHA sestávající ze 300 až 350 archů a opatřena čísly stran,provlečena nití a na konci zpečetěná nadřízeným úřadem.

Pamětní knihu německo bělské farnosti začal psát farář Jan Kinczel (Kincl) od roku 1837.Do strany 37 provedl český překlad Dr.Bohumil Zlámal z Velkých Opatovi 8.6.1957.Většina je psaná německy kurentem.

Farnost Německá Bělá zaujímala celý statek Německou Bělou,který byl dříve Cadeticum,avšak posledním držitelem panem Josefem hrabětem Desfours Walderode byl přeměněn na Allodium(svobodné zboží) a r.1809 prodán majiteli,panu Emanuelu svobodnému pánu z Bartensteinu,rytíři rakouského řádu císaře Leopolda.Farnost Německá Bělá v r.1837 ležela na nejzazší hranici Čech a Moravy,v Chrudimském kraji,v diecesi Královehradecké,v poličském vikariátu a patronátní právo vykonávala pozemková vrchnost.Plocha farnosti byla podle regulačních elaborátů k pozemkové dani 3923 jiter 316 čtverečních sáhů.Hraničila:k východu s městem Březová,panstvím Svitavským,Borotínským a Letovickým na Moravě,k západu s českým panstvím Bysterským a statkem Svojanov a k půlnoci(severu) opět Bystrém.

 

K farnosti pastřilo v r.1837 6 vesnic:

Německá Bělá 144 domů   900 duší
Brněnci  18 domů  82 duší
Zářečí 33 domů 126 duší
Chrastavec 46 domů  269 duší
Vítějeves 117 domů 818 duší
Půlpecen  6  domů 29 duší

 

 

V Německé Bělé byl v čp.59 jeden nekatolík a v čp.88 jedna židovská rodina o šesti duších.Hovořilo se tu německy a česky.Němčina převládala v Německé Bělé,Brněnci a Zářečí,čeština ve Vítějevsi,Chrastavci a Půlpecnu.

Farníci 6 obcí mající větší hospodářství se živili rolnictvím a povoznictvím,ostatní předením vlastního lnu,bavlny a ovčí vlny za mzdu pro okolní soukeníky.Půda se tu skládá ze železitého mokrého jílu promíšeného s píském a kamením.Spodní vrstva je písek a kamenný slín.Tráva je zde nepatrná,seno kyselé.Jetel se pěstoval s pomocí sádry,která se sem dovážela od r.1815 až ze Slezska.Hovězí dobytek byl malého vzrůstu,ovce malé s hrubou vlnou,koně se nevychovávali,ale kupovali.Pouze vrchnost měla vysoko ušlechtilé ovce.Lesy byly roztroušeny v malých skupinách.Jejich plocha obnášela 615 jiter 1521 čtverečních sáhů.Sestávaly se z modřínů,jedlí a smrků,ve vrchnostenských lesích i byly i lepší druhy dřev.

Významné domy v Německé Bělé:

vrchnostenský zámek,úřadovna,pivovar a palírna,dvůr s 117 jitry 195 čtverečními sáhy polí a 30 jiter 468 čtverečních sáhů zahrad a luk,mlýn čp.19.

 

Farní Pamětní kniha je vedena do roku 1924 pravidelnými zápisy.O období 2.sv.války nejsou zápisy.Stručně je pokračováno od roku 1946.Ve farní kronice jsou zachyceny církevní slavnosti,dary kostelu,opravy církevních budov,ale i politické dění jako např.rok 1848,atentáty,vznik Rakousko Uherska,1.sv.válka,revoluce v Rusku,volby a úmrtí papežů,sucho v roce 1842 kdy byl potok bez vody,záplavy v roce 1845 ve Bělé,stavba železnice Praha – Olomouc v r.1845 ( cesta trvala 7 hodin 40 minut),odstřel kopce pro tunel na Dlouhé v r.1845,povodeň v roce 1909.K zajímavostem patří,že náš občan kovář Florián Klemša z čp.8 zhotovil    novou železnou bránu před kostel ve Vítějevsi v r.1957 dle nákresu duchovního správce Ladislava Kovaříka a klempířské práce na témže kostele provedl náš občan klempíř Jan Hokinka z čp.92.

 

S překladem z němčiny z Farní kroniky pomohla paní Škrancová Pavla z čp.129 (roz.Kobzová) a Olga Škraňková dříve bytem v čp.89(roz.Grimmerová).Zpracovala Korbářová Anna kronikářka obce.

Přehled kněžstva Bělovské farnosti od r.1670 do r.2005:

 

Rok nástupu Rodák Jméno a příjmení Služební doba Hodnost
1670 Praha Basilius Šimický 13 let profesor
1683 až 1720   byla farnost bez kněze 37let  
1720 Jabloné  Daniel Dittrich 17 let farář 
1737 Praha Václav Richter  13 let administr. 
1750 Praha František Cigán   29 let farář 
1779  Praha Karel Tauer 5 let farář 
1784  Trhanov  Václav Eisenhut 8 let farář 
1792   Jan Falge  10 let farář 
1802 Trutnov  Václav Metyš 3 roky administr. 
1805 Litomyšl Matěj Sychra    3 roky kaplan
1808 Ústí nad Orlicí František Kincl   12 let farář  
1820  Lomnice  Antonín Jaksch ¾ roku kaplan
1820  Popovice Jan Kincl (bratr Frant.)   administr.
1823   Jan Kincl 18 let farář
1838  Lomnice Matěj Novotný 32 let farář
1870 Křepík  František Novák  15 let farář 
1885 Čáslav Jan Hejtmánek  23 let farář  
1887    Jan Vík 11 let kaplan
1898 Dřevěnice Josef Hladký 5 let  
1903 Hladký Josef Cerman 8 let kaplan
1909 Krásná  Hora Josef Bronec 12 let farář 
1911 Krásná  Hora Karel Valenta   2 roky  
1913 Kněžice Václav Ševčík 2 roky cooperátor 
1916 Pacov Rudolf Mendl  3 roky kaplan
1921  Brzotice  František Tyl  5 let kaplan